Takoví jsou křečci:

• křečci žijí většinou jako samotáři a patří do čeledi Křečkovití (Cricetidae)
• křečci jsou hlodavci, jejich zuby neustále dorůstají, proto si je křečci musí pravidelně obrušovat
• křeček může své torby značně roztáhnout tak, že připomíná rogalo, sahají mu od tlamičky až po pas
• křečci jsou aktivní pouze večer a v noci, přes den spí
• křečci jsou převážně býložraví, ale i oni potřebují čas od času živočišné bílkoviny
• dožívají se pouze dvou, maximálně tří let
• křečci se potřebují hodně hýbat
• nejdůležitějším smyslem je pro křečka čich, je tak dokonce schopen poznat svého majitele
• na větší vzdálenost křečci příliš dobře nevidí, v denním světle jsou téměř slepí

Křeček a jeho smysly:
Pro orientaci v okolí je pro člověka nejdůležitější zrak. Následuje sluch a nakonec čich. U křečků je toto pořádí obrácené.

Čich: stejně jako my poznáme člověka podle jeho vzhledu, ukládá si křeček do paměti vzory pachů a s jejich pomocí pak i po dlouhé době rozezná příslušníky stejného druhu, nepřátele i své chovatele. Páry nebo příbuzenstvo se rozeznávají podle skupinového pachu, který i přes jejich přirozené agresivní sklony zajistí mírné chování. Potravu je křeček schopen ucítit na velké vzdálenosti. Díky pachovým značkám, které zanechává třením svých mazových žláz o důležité předměty a místa, a díky svým výkalům a moči je křeček schopen orientovat se ve svém okolí i potmě. Současně tak označuje své území proti všem možným vetřelcům.

Sluch: schopnost akustického vnímání je u křečků velice rozvinutá, jsou schopni vnímat také frekvence ze spektra ultrazvuku. To jim neslouží na obranu proti neptřátelům, ale spíše k vnitrodruhovému dorozumívání se. Tak mohou všechny mláďata pro nás neslyšitelnými zvuky přivolat svoji matku, když je jim po opuštění rodného hnízda příliš zima, nebo mají hlad či žízeň. Křečci jsou schopni rozeznat různé tóny hlasu, či po nějakém čase poznat toho, kdo se o ně stará. Během dne křeček složí své ušní boltce, aby mohl nerušeně spát.

Zrak: jakožto noční tvor nedisponuje křeček nijak zvlášť dobrým zrakem. Vnímání tvarů a barev je patrně pouze nedostatečně rozvinuto. Naproti tomu je křeček se svýma po stranách posazenýma kulovitýma očima schopen jedním pohledem zachytit celé své okolí. Dá se říci, že křeček má opravdu široký rozhled - asi 110 stupňů. Na naše poměry je křeček ovšem poněkud krátkozraký, na vzdálenost větší než 1 metr je již stěží schopen rozeznat kontury. Pohyby, třeba blížícího se nepřítele, ovšem je schopen rozeznat na větší vzdálenost. Na denním světle je křeček téměr slepý. To také vysvětluje jeho často pozorovatelnou lekavost, ocitne-li se náhle v neznámém prostředí.

Hmat: stejně jako hmatové vousky slouží rovněž jemné chloupky na bocích a na předních i zadních končetinách k orientaci v noci. S pomocí těchto speciálních chloupků a vousků je křeček schopen vnímat překážky, které se mu postaví do cesty. Kromě toho mu také pomáhají lépe odhadnout, zda je pro něho otvor či průlez dostatečně široký